Sylvie
Stoneová
V dnešním rozhovoru se dozvíme, co všechno je filmový grafický design a jak ovlivňuje výsledný film nebo seriál. Představujeme Sylvii Stoneovou, grafickou designérku pracující pro ROLETIK nebo např. na německém šestidílném dramatu „The Seed“, které získalo cenu za nejlepší dílo na letošním televizním festivalu v Monte Carlu.
Co tě přivedlo k filmové grafice?
Odmala jsem měla ráda sci-fi filmy, kde je většinou inovativně zpracovaná grafika a vizuál. Myslím, že vlastně filmy a seriály mě přivedly ke grafickému designu. Po studiu oboru Ilustrace v multimédiích jsem si vyzkoušela práci grafičky jak v nadnárodní, tak v malé marketingové firmě i klasickou freelance práci pro malé klienty. A jeden z nich mě doporučil do Art departmentu, kde zrovna hledali grafičku pro nový filmový projekt. Je to dost odlišná práce, velmi intenzivní a různorodá, ale neuvěřitelně zajímavá a z grafického hlediska jedinečná.
"Správný grafický design pomůže divákům více se ponořit do děje a propojí všechny prvky filmu dohromady."
Co si máme pod filmovou grafikou vůbec představit?
Většina lidí si představí pouze plakát pro daný film nebo seriál. Ve skutečnosti pomáhá grafický design na plátně nebo v televizi především vytvořit přesvědčivou atmosféru
a posouvá děj dopředu. Filmový grafik/čka pracuje na tvorbě kulis, rekvizit nebo vytváří nové písmo pro použití pouze v jednom konkrétním filmu.
Jako grafická designérka mám na starosti veškerou grafiku - od novin, které herec drží, přes obrazy na zdi pokoje po vizitky nebo dokumenty (i ty ručně psané), až po obaly produktů ve výkladní skříni. Všechny tyto rekvizity musí odpovídat období, ve kterém se film odehrává
a také žánru.
Kde hledáš inspiraci?
Vždycky začínám rešeršemi, i pro fiktivní země nebo fantasy. Buď mi umělecký režisér napoví, co má daná scéna připomínat nebo to vyplývá z děje, např. pro film odehrávající se během 2. světové války, jsem hledala reálné historické reference. Z těch jsem získala zajímavé dobové detaily, které jsem pak aplikovala při tvorbě konkrétního grafického materiálu. Zrovna pro tento film jsem čerpala hodně z knih, dochovaných plakátů nebo sbírek obrazového materiálu muzeí. Dokonce jsme i nakoupili pár novin a plakátů z tohoto období a ve filmu je použili jako rekvizity. U filmů odehrávajících se v současnosti si většinou vystačím s rešeršemi z internetu.
Kolik grafiky je na jednu scénu potřeba připravit?
Objem grafiky hodně záleží na tom, kde se scéna natáčí a jak je zařízená. Například taková kancelář, a je jedno jestli v současnosti nebo z 2. světové války, musí být vybavená dokumenty na každý stůl, na zdi visí reprodukce obrazů, mapy nebo nástěnky s ručně psanými poznámkami, výstřižky z novin nebo vizitkami. Také šanony a různé desky na dokumenty musí být popsané. A když se v kancelář točí více scén, např. s časovým odstupem, musíme vymyslet, jak tento posun v čase promítnout do zařízení kanceláře.
Samozřejmě nesmíme zapomínat na rekvizity pro herce a komparzisty:
"Hercům a komparzistům pomáhá grafika dostat se do děje a působit více autenticky. I když není dokument na kameře detailně vidět, musí vypadat reálně."
Při čtení scénáře si píšu poznámky, co by v jaké místnosti mohlo být a poté konzultuji se scénografy a Production designery, ti mají jasnější představu o tom, jak chtějí, aby scéna působila - jestli má být provzdušněná nebo naopak přeplněná dokumenty. V průběhu práce pak nejvíce záleží na dobré komunikaci s Production designerem, který úzce spolupracuje
s režisérem a dohlédne na to, aby byl režisér s grafikou pro danou scénu spokojen.
Dostaneš se někdy do kontaktu s herci nebo komparzisty, pro které rekvizity tvoříš? Dostala jsi někdy zpětnou vazbu od herce/herečky, že jim třeba tebou vytvořená rekvizita pomohla dostat se do role?
Já se většinou na plac nedostanu, pracuji i během natáčení na grafice pro další scény nebo operativně přidělávám novou, která na scéně chybí. Poslední natáčecí dny, kdy je už všechna grafika hotová, se snažím na plac alespoň podívat. Měla jsem tak příležitost poslední natáčecí den potkat skvělou herečku Helenu Bonham Carter. Byla to zrovna scéna s velkým množstvím dokumentů jak v angličtině, tak v češtině a ji samozřejmě zajímalo, s jakými dokumenty hraje, co je na nich napsáno atd. Příjemně mě překvapilo její milé vystupování a upřímný zájem.
Vnímáš nějaké trendy ve filmové grafice?
Rozhodně - hodně se změnila škála používaných barev, mám pocit, že během posledních pár desetiletí filmy trochu “vybledly”. Používají se více desaturované barvy a tlumené pastelové barvy, často po mně scénografové chtějí, abych v grafikách používala barvy jako z retro vybledlých plakátů. A samozřejmě většina režisérů dopředu avizuje, že nechce nikde výraznou červenou. Ve filmu nejde jen o barvu jako takovou, kamera má tendenci výrazné barvy ještě více vytáhnout a nikdo nechce, aby místo sledování děje diváka rušila rudá reklama v pozadí.