top of page
pruh-pod-logo.png
  • Writer's pictureLinhee Nguyen

Herec Štěpán Staněk o svých zkušenostech: Agent nebo castingovka a kdo jsou action extras?




Štěpán

Staněk


Štěpán Staněk je vystudovaný herec

z Mezinárodní konzervatoře. Herectví se

věnuje už od svých 15 let, kde se mimo něj

také zabývá šermem. V současné době působí jako divadelní herec, produkční v divadelním ateliéru ve Strašnicích a action extras.


Povíte nám něco málo o své dráze herectví?


Kdysi jsem studoval nový alternativní výukový systém Rudolfa Steinera na první Waldorfské škole v Písku. Tam je výukový systém zajímavý v tom, že od nějaké 7. a 8. třídy je povinný dramaťák, a ono to je celkově koncipované jako škola hrou, kdy se děti učí nějakým způsobem prezentovat a nestydět se mluvit na veřejnosti.


"Při herectví jsem se začal věnovat i šermu na základní škole."

Dnes jsem už vystudovaný herec, byl jsem přijat na Pražskou konzervatoř a během studia jsem přestoupil na Mezinárodní konzervatoř. Na Pražské konzervatoři jsme začali s kamarády tvořit inscenace v divadelním ateliéru Dům dětí a mládeže ve Strašnicích. Já bych to nazval dneska jako „další scénu Pražské konzervatoře“, která funguje už přes 10 let a je dlouholetou tradicí mezi studenty Pražské konzervatoře.



Hrajete stále v divadelním ateliéru ve Strašnicích?


Já už tam dneska nehraju, ale jsem produkční a sháním mladší generaci z konzervatoře, aby měli možnost hrát a vzdělávat se při škole ještě dřív než mají možnost hrát ve školním divadle. Je to celé koncipované pro mládež - jako divadlo od mladých pro mladé.


Účelem je naučit chodit mladou generaci do divadla, protože mladá generace má pocit, že divadlo je nuda. Když jim v kór době počítačů, techniky a sociálních sítích někdo řekne: „Pojďte, půjdeme do divadla“, tak oni si představí nudu, představí si snobskou událost, nějakou klasickou scénu z Romea a Julie, blank verse, kterému prakticky oni nebudou rozumět a unudí je to k smrti.


V tom divadelním ateliéru ale zjistí, že to tak vůbec není. Jsou to aktuální hry a témata, mladý a zajímavý lidi, kterými se tím zabývají a navíc divadlo, které nemusí být hraný ve verši – může být hraný hovorovou i vulgární mluvou a ne proto, aby to bylo vulgární, ale aby to zapadalo do určitého prostředí. Často děláme hry o dětech, které vyrůstaly na okraji společnosti,

o lidech, kteří si prošli pasťákem, dětským domovem, a podobnými tématy. Zkrátka to má pro děti vždycky nějaký lehce výchovný přesah, protože se hraje většinou pro studenty druhého stupně základní školy.



Mimo práci v ateliéru DM, máte i další projekty?


Tak, toho mám víc. Hraju v pražských divadlech, dělám produkci, kromě toho natáčím

s MERLETy a točím různé projekty. Momentálně nastal příjemný milník v tomto prostředí castingů a spolupráce s různými agenty.


Já jsem totiž nikdy předtím moc nevěděl, jak se mám v tomhle prostředí chovat.

Když přijdete na nějaký casting a vidíte tam dalších 30 stejných Štěpánů, tak si začnete připadat jako produkt.


"Je to tam nasáklé nervozitou, a ti režiséři, samozřejmě, když to dělají dobře, tak se snaží mít hodně lidský přístup..."

... a ten lidský přístup spočívá v takové až přehnané empatii – je dost velkým zvykem, že si ty lidi rovnou tykají, aniž by se znali. Mně tady to prostředí vždycky přišlo povrchní a jako velká přetvářka, ale zjistil jsem, že to tak není. Lidi v tomhle průmyslu totiž spolu pracují často jen jednou a vytváří spolu projekt s nějakou uměleckou hodnotu. Pak jsem zkrátka pochopil, že to není o povrchnosti a přetvářce, ale spíše o tom, že ty lidi se k sobě musí snažit mít blízko, právě proto, že si na tom castingu třeba připadáte jako produkt nebo ve frontě na maso. Ten lidský přístup je tam strašně důležitý, kdy se snaží celou situaci všem zúčastněným zpříjemnit.



Máte nějakou zkušenost s agenty? Jaký je rozdíl mezi agenty

a castingovkou?


V nedávné době jsem začal navazovat spolupráci s agenty z 2media, kde se nejedná

o exkluzivní zastoupení, ale čistě o spolupráci. 2media mají pod sebou exkluzivně 30 herců,

o které se starají a neuvěřitelně mě potěšil jejich otevřený přístup, neustálý kontakt

a okamžité nasazení. Není to přístup jako od castingovky, ty agenti fungují trošku jinak,

i přestože ty castingy vlastně dohazují.


Rozlišení agentury jako castingovky, jsou společnosti, které uskutečňují castingy – mají vlastní databázi. Oproti tomu se agent vyloženě stará exkluzivně o svých pár herců, které má.


Já už jsem jednu dobu měl exkluzivní zastoupení s nejmenovanou agenturou. Ve chvíli, kdy máte exkluzivní zastoupení, odvádíte 10-15 % z veškerých vašich projektů zastoupené agentuře. S přístupem této nejmenované agentury jsem zažil to, že oni fungovaly spíše jako castingovka, kdy chtěli mít pod sebou co nejvíce lidí, ale chtěli aby se jim ty lidi exkluzivně upsali. Potom se vám stane to, že vás castingovky přestanou zvát, protože máte exkluzivní zastoupení s někým jiným, to znamená, že oni už na vás nic nevydělávají, protože veškeré provize z vaší práce jdou jedné exkluzivní agentuře.



Zmínil jste ve vašich milnících skupinu MERLET. Mohl byste se podělit o své zkušenosti?


Já bych to potřeboval uvést na pravou míru, MERLETi jsou původně šermířská skupina scénického šermu a začínali jako scénici. Před dlouhou dobou se dostali právě k filmu, kde začali šermovat před kamerou. Oni totiž najednou nevěděli, kam je mají zařadit, protože kaskadéři nebyli i přesto, že dělají stejnou práci jako oni – např. kaskadérské souboje. Komparz taky úplně nebyli, protože se po nich někdy potřebuje jen přeběhnutí v pozadí a zahrání, že dostanou postřel a umřou. No tak to je něco mezi komparzní a kaskadérskou prací, kdy si postupem času vytvořili vlastní department, kterému se říká action extras.


Action extras jsou lidi, kteří šermují buď s hlavním hercem nebo v pozadí, dělají background – je to práce, kterou komparz nezvládne udělat, ale zase to není práce, kterou je potřeba platit kaskadéra ze stunt departmentu.


Spolupráce s MERLETama vypadá tak, že máme pravidelné tréninky, kde se učíme různé věci, převážně teda šerm ale i základní kaskadérské věci jako pády, nějakou akrobacii a postřely.



Co byste poradil někomu, kdo uvažuje o kariéře herce?


Určitě zkusit přijímačky na více hereckých škol. Ale pokud chce někdo dělat herectví, tak to může i bez školy.


Škola vám dá určitě pevnou půdu pod nohama, rozvíjí vás pohybově, dává znalosti

a zkušenosti, které můžete rozvíjet dále. Zároveň vás ale formuje ten pedagog, jak on si představuje, jak by se mělo hrát a uzavírá vás do určitých mantinelů. To ztrácí jakousi čistotu

a nezávislost v tom herectví.


Takže v první řadě bych poradil lidem, aby se hlásili na více hereckých škol a v druhé řadě, když ji do té školy nevezmou, tak je to taky vlastně dobře.

0 comments

Comments


bottom of page